Co dělat, když je zaměstnavatel v insolvenci

Častým důsledkem platební neschopnosti zaměstnavatele je neplnění mzdových závazků vůči zaměstnancům. Existuje mnoho způsobu řešení. V následujících odstavcích jsou shrnuty základní možnosti řešení této situace, jejich výhody a nevýhody. Jsou zde popsány i podmínky pro to, abyste se mohli domáhat náhrady mzdy u úřadu práce.

Platební neschopností zaměstnavatele se v České republice zabývají dva zákony. Prvním zákonem je zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (jedná se o tzv. insolvenční zákon). Druhým zákonem je zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, ve znění pozdějších předpisů.

Pokud nedostanete za vykonanou práci svoji mzdu nebo plat, měli byste nejdříve svého zaměstnavatele písemně vyzvat k jejímu vyplacení. Jestliže písemná výzva nezabere, zaměstnanec většinou rozváže pracovní poměr. Rozvázat pracovní poměr může dohodou, výpovědí nebo okamžitým zrušením. Vše má své pro a proti, což je odůvodněno v následujících řádcích.

Dohodu či výpověď může zaměstnanec využít v jakékoliv situaci a podle Zákoníku práce nemusí ani uvádět důvody, které ho k tomu vedly. Dohoda o skončení pracovního poměru je nevýhodná v tom, že s ní zaměstnavatel nemusí souhlasit. Pokud zaměstnanec podá výpověď, pracovní poměr končí až po uplynutí dvouměsíční výpovědní doby plynoucí od prvního dne následujícího měsíce po doručení výpovědi druhé strany. Skončení pracovního poměru dohodou či výpovědí z iniciativy zaměstnance je důsledkem i ztráty nároku na odstupné.

Nejlépe se tedy jeví okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance. „Pokud nemůže zaměstnanec skončit jiným způsobem, například ve zkušební době nebo dohodou, může zrušit pracovní poměr okamžitě pro nevyplácení mzdy v souladu s § 56 zákoníku práce, pokud nebyla mzda vyplacena do 15 dnů po uplynutí období splatnosti,” objasňuje Kateřina Beránková z Generálního ředitelství úřadu práce ČR.

Zaměstnanec může okamžitě rozvázat pracovní poměr za splnění několika podmínek. V prvé řadě musí dodržet písemnou formu okamžitého zrušení, písemnost doručit druhé straně, tj. zaměstnavateli, a včas rozvázat pracovní poměr. Dle Zákoníku práce může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dozvěděl.

Výhodou okamžitého zrušení je to, že pracovní poměr končí dnem doručení druhé straně a zaměstnanci náleží náhrady mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Dalším kladem je, že když se bývalý zaměstnanec zaeviduje na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, bude mu náležet podpora v nezaměstnanosti v plné, tzv. třístupňové výši.

Další pomocí při platební neschopnosti zaměstnavatele nabízí přímo krajská pobočka Úřadu práce. Při splnění určitých podmínek může uspokojit mzdové nároky zaměstnance nevyplacené jeho zaměstnavatelem. Nárok na úhradu mzdy nebo platu vzniká tehdy, když bylo zahájeno insolvenční řízení, nebo alespoň vyhlášeno moratorium před zahájením insolventního řízení.

Zaměstnanec může požádat úřad práce o uspokojení mzdových nároků, pokud je u zaměstnavatele na základě pracovního poměru, dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti, zakládajících účast na nemocenském pojištění.

Maximální částka, která může být zaměstnanci uhrazena, nesmí překročit za jeden měsíc 1,5násobek rozhodné částky. Rozhodná částka představuje průměrnou mzdu v národním hospodářství.

O náhradu mzdy se nemůže domáhat zaměstnanec, pokud:

• jeho zaměstnavatelem byl územně samosprávný celek
• jeho zaměstnavatel byla právnická osoba a stát za ni převzal dluhy nebo se za ni zaručil
• u zaměstnavatele zaměstnanec působil zároveň jako statutární orgán nebo jeho člen, přičemž měl u tohoto zaměstnavatele nejméně poloviční majetkovou účast
• byl zaměstnancem agentury práce

Přejeme Vám krásný den!

Vaše ADMIO